3.7.1 Velká šifrovací hra

Účastníci konstruují a diskutují různé postupy řešení logických úkolů, vyvodí heslo z kombinace významu indicií. Spolupracují, rozvrhují si čas a úkoly mezi sebou v týmu.

Skryté věci mohou být ještě zajímavější, než ty na první pohled zřejmé.

Aktivizace, problem solving, skupinová (kooperativní) výuka.

Metody a formy

• Komunikace v mateřském jazyce je rozvíjena:
  • vzájemnou aktivní komunikací při řešení týmových úloh a diskusích různých postupů,
  • rozborem průběhu a postupů řešení jednotlivých úloh, kdy účastníci vyjadřují svoje nápady a sdílejí úspěšné postupy řešení.
• Matematická schopnost a základní schopnosti v oblasti vědy a technologií jsou rozvíjeny:
  • luštěním logických úloh, zkoušením postupů a nalézáním řešení.
• Schopnost učit se je rozvíjena:
  • analýzou, zkoušením a ořezáváním možností při luštění šifer, soustředěním a strukturovaným postupem u logických úloh,
  • prací s chybou a hledáním konstruktivních možností, jak chybu využít pro další práci/rozvoj.
• Sociální a občanské schopnosti jsou rozvíjeny:
  • nasloucháním ostatním v týmu, kritickým hodnocením nápadů svých i ostatních, prosazování, nebo naopak upozaďováním vlastních nápadů.
• Smysl pro iniciativu a podnikavost je rozvíjen:
  • iniciativností ve zkoušení nových postupů a přebíráním rolí v týmové spolupráci.

Aktivita probíhá formou týmové hry se stanovišti, která týmy hráčů musí nalézt a pomocí vyluštění zadaných úkolů získat indicie, pomocí nichž následně získají heslo k otevření truhlice s pokladem.

Během průběhu programu Velká šifrovací hra mají žáci možnost využít nabytých zkušeností z minulých schůzek. Budou spolupracovat v menších skupinách, budou postaveni před úkoly, kde musí luštit logické úlohy, hledat kreativní řešení, analyzovat postupy. Omezení v podobě časového limitu umožňuje simulovat práci pod tlakem, aniž by účastníci soutěžili přímo mezi sebou navzájem. Soupeře jim nahrazuje nastavení časového limitu. Závěrečná reflektivní část se bude věnovat i práci s chybou a jejím využití pro další rozvoj budování kompetence k řešení problémů. Zároveň i nadaní žáci se mohou dostat do situace, kdy nepřišli na řešení některého z úkolů a rozebrání situace a rozkrytí řešení jim pomáhá odbourat frustraci z neúspěchu a posunout se k pochopení, proč jejich řešení nevedlo k úspěchu.

Účastníci jsou rozděleni do týmů po 2 - 5 účastnících, v nich hrají hru v expozici VIDA! SC. Cílem je získat heslo k odemčení truhlice s pokladem. Každý tým dostane herní sešit se zadáním jednotlivých úkolů/šifer na stanovištích. Tým musí nalézt každé stanoviště a najít řešení zadaného úkolu. Řešením úkolů jsou základní indicie k získání čtyř indicií druhého stupně. Indicie druhého stupně je vždy spojovacím „heslem“ několika základních indicií. Samotné heslo je pak možné odvodit jako čtvrtý prvek ke třem indíciím druhého stupně. Z výsledného hesla je pak třeba získat číselný kód pomocí převodníku. Na hru je zadán časový limit, po jehož uplynutí následuje rozbor úloh a reflexe.

Příprava zahrnuje nachystání základní místnosti, kde budou mít hráči své osobní věci a kde bude během hry vyvěšen harmonogram s pravidly a připravena místa na sezení. Do základní místnosti je nutné nachystat veškeré pomůcky, kromě převodníku hesla, který se umísťuje před samotnou hrou nad zamčenou truhlici s pokladem. Herní sešity a tvrdé podložky/desky se připravují podle počtu hráčů tak, aby byl zhruba jeden sešit na 2 - 3 hráče, stejně tak psací potřeby. Herní sešity je třeba vytisknout, případně sešít a přiložit skládačku parníku. Skládačku je možné zastřihnout do čtverce, z něhož se parníček skládá, nebo poskytnout žákům nůžky a nechat úpravu pro skládání zcela na nich. Hra využívá exponátů stálé expozice VIDA! SC, a pomůcek hry VIDArd (truhlice s pokladem), ty je potřeba zkontrolovat, případně nachystat do truhlice speciální ceny pro šifrovací týmy. Protože může dojít ke střetu hráčů šifrovací hry kroužku a hráčů zmíněných stálých her VIDA! SC, je převodník zřetelně označen.

Úvod programu:

Lektor se sejde s dětmi v základní místnosti, kde je přivítá. Navzájem si lektor a děti sdělí, jak se mají, s čím přišli. Pak lektor upřesní pravidla chování ve Vidě a nastaví organizační schéma schůzky a hranice. Co se bude dít, jak dlouho to bude trvat, co potom a kdy se jde domů. Časy je dobré napsat a někam vyvěsit.

Z pravidel je dobré zmínit existenci návštěvního řádu, svrchovanosti pokynů modrých lidí a obecná pravidla pro bezpečnost a respekt.

Na úvod samotné hry lektor zadá kritéria rozdělení do skupinek a nechá děti rozdělit, nebo provede rozdělení losem. Poté vysvětluje pravidla hry na ukázkovém sešitě už rozřazeným skupinkám.

Cílem hry je otevřít pokladnici s pokladem. Děti vyhledávají úkoly dle zadání v herním sešitě a postupně je řeší. Řešení jednotlivých úkolů jsou indicie, které se doplňují do Zápisníku indicií. Závěrečné heslo je součástí čtveřice hesel, z nichž tři lze odvodit na základě indicií. Heslo je vždy tím slovem, které spojuje čtyři indicie (nebo jejich vlastnosti), které k němu směřují šipkou. Účastníci by měli sami přijít na to, že závěrečné heslo tuto trojici doplňuje, protože k závěrečnému heslu nevede žádná šipka. Toho si nejspíše účastníci všimnou, ale měli by si s tím poradit sami.

Výsledné heslo je potřeba převést na čtyřciferný číselný kód pomocí převodníku (viz přílohu). Součástí herního sešitu je mapa expozice, která může sloužit jak k orientaci, tak jako nápověda. Účastníci se mohou ptát v expozici lidí v modrém, pokud potřebují poradit s orientací, nebo obsluhou exponátu. Hra není soutěž, cílem je dostat se k pokladu v časovém limitu.

Časový limit je čas, kdy se všichni sejdou v základní místnosti bez ohledu na to, zda už mají vyřešeno, nebo ne. Je dobré, když lektor zdůrazní dochvilnost jako složku respektu k ostatním. Mohou, ale nemusí spolupracovat napříč skupinkami (toto netřeba zdůrazňovat, pokud se na to sami nezeptají). Pokud má skupinka vyluštěné heslo, ale ještě neuběhl časový limit, může zbylý čas svobodně využít v expozici.

Variantou je stanovit ještě dílčí časový “limit nápovědy” - v tento čas se sejdou skupinky, které chtějí využít nápovědy. Nápovědu je možné “zpoplatnit” žetony a stanovit pravidla pro strukturovanou nápovědu V průběhu hry se lektoři pohybují po expozici s dětmi a poskytují jim podporu například při domluvě ve skupinkách apod. Neměli by výrazně pomáhat s řešením. Také hlídají čas a upozorňují na dodržování času. Je důležité sdělit dětem, kde najdou převodník.

Konec hry:

Po časovém limitu se skupinky sejdou a sdělí si dojmy ze hry, případně úspěšnost a inspiraci, jak postupovaly.

Návrat k šifrám (pokud je třeba):

Nejasné, nebo nevyřešené úkoly představí lektor, případně hráče navede na společné řešení. Poté je čas na zpětnou vazbu.

Zpětnou vazbu může lektor uvést ještě zarámováním výsledku hry do úspěchu „Gratuluji všem, kterým se podařilo se u nás obohatit, ať už jakýmkoli způsobem.“. Poté napíše na tabuli otázky, ke kterým se žáci písemně a pokud chtějí, tak anonymně, vyjadřují.

Doporučené otázky: Jaký dojem/pocit si ze hry odnáším? Co bylo nejtěžší a proč? Co bylo nejzábavnější? Na co jsme nejpyšnější? Co si ještě přeji do příště? (Poslední je nepovinná otázka.) V reflexi dojde jednak ke zvědomění vlastních emocí u hráčů, jednak k jejich částečnému odreagování a jednak jsou názory hráčů cenným vodítkem pro lektora při další práci se skupinou.

Aktivita je úvodem k celému bloku Šifry a šifrování. Slouží jednak jako motivace žáků se o šifrách dovědět víc, jako evokace tématu (různé typy úkolů, které žáci luští, mají vždy originální řešení), i jako informace pro žáky i lektora, na jaké úrovni se žáci v luštění nacházejí. Komplexnost této aktivity, kdy pomocí vyřešení dílčích úkolů se žáci dostávají na další úroveň hry, kde vyluští heslo a přístup k pokladu, je pro žáky zajímavým a ozvláštňujícím prvkem v rámci celého kroužku, připravuje rovněž žáky na veřejnou šifrovací hru, kde už budou v týmu odkázání sami na sebe.

Při uvádění aktivity je třeba vyhradit dostatek času na závěrečný rozbor šifer, běžná je zvědavost a někdy i frustrace účastníků, pokud na nějaké řešení nemohli přijít. Je důležité s žáky probrat, na čem se jejich řešení zastavilo, a co s tím, pokud se taková věc stane znovu. Konstruktivní práce s chybou je v tomto případě zásadní pro budování kompetencí k řešení problémů u žáků.

Obsahové přílohy