3.8 Komunikační hra

Cílem komunikační hry je nechat žáky objevit možné překážky a šumy v procesu komunikace. Forma aktivity - štafetový závod - podporuje schopnost pracovat v týmu. Děti se seznámí s někdy obtížným procesem komunikace, která je symbolizována předáním tajného hesla.

Některé způsoby komunikace jsou přesnější a rychlejší než jiné. Při předávání informace často dochází ke špatnému pochopení nebo změně významu!

pohybová hra: štafeta, skupinová práce, pantomima

Metody a formy

• Komunikace v mateřském jazyce je rozvíjena:
  • praktickým nácvikem - předávání informace ústní/vizuální/pantomimovou formou.
• Sociální a občanské schopnosti jsou rozvíjeny
  • motivací všech členů týmů být prospěšný celé své skupině
  • v rozdělení rolí v týmu, které probíhá dohodou v rámci skupinky
  • zažitou sounáležitostí při rozluštění hesla a nápomoci zbývajícím týmům.

Účastníci odhalí zákeřnosti různých druhů komunikace. Hra je týmová a má formu štafetového závodu, byť zdůrazněnou prioritou je správnost hesla více než samotné pořadí týmů. Cílem je předat si v týmu od prvního do posledního člena heslo, přičemž každý člen týmu může používat pouze jeden specifický druh komunikace (pantomima/ústně/výběr z obrázků atd.).

• V přípravném týdnu: výběr hesla (nebo použití hesla předpřipraveného v příloze - „VEČEŘE“). V případě výběru jiného hesla realizátor musí zvolit zástupné symboly za písmena, která potřebuje, graficky je zpracovat na oboustranné karty velikosti A6 a zalaminovat je (počty karet: podle počtu písmenek v heslu, při šestipísmenkovém heslu je třeba vytvořit 6 jednostranných obrázkových karet a 12 oboustranných karet - z jedné strany písmeno, z druhé obrázek - na každý tým).
• Před uvedením programu: Realizátor rozdělí karty na balíčky pro jednotlivé týmy (potřebujeme tolik setů karet, kolik je týmů; sety jsou pro všechny zapojené týmy stejné), roztřídění karet na hromádky podle stanoviště (menší balíček s 6 klíčovými obrázky na první stanoviště, větší balíček se všemi ostatními obrázky a písmeny na třetí stanoviště), příprava hranic jednotlivých stanovišť (venku křídou, v interiéru papírovou páskou), případné rychlé „zaškolení“ pedagogického doprovodu pro hladší plynulost hry.

Motivace

• Uvádějící se odkáže na předchozí aktivitu, kdy žáci navrhovali nové roboty a otevře diskuzi na téma, jak nám ti roboti vůbec můžou rozumět. Tím se přirozeně dostane k tomu, že děti samy začnou vymýšlet způsoby komunikace. Realizátor to využije pro uvedení aktivity.

Vysvětlení pravidel

• Realizátor zdůrazní, že jde o týmovou práci, kde každý člen týmu má nezastupitelnou důležitou roli. Týmům, které mají problém si role rozdělit, s rozhodováním pomůže nebo zvolí náhodné rozlosování.
• Pro lepší pochopení pravidel následuje krátká ukázka toho, jak to bude probíhat. Lze vybrat jednu z karet - písmenko, které nepatří do tajenky - a na ní průběh štafety demonstrovat. Realizátor otevře prostor na dotazy ke hře a pravidlům.
• Děti se seznámí se svým stanovištěm a úkolem (pantomimářům se ukáží kartičky s obrázky, vysvětlí se jak se předvádí: žádné zvuky, žádná prstová abeceda nebo ukazování kolem sebe), ukáže se komu a kde budou obrázky předvádět; postupně takto realizátor projde celou trasu a ověří si, zda děti vědí, co a kde mají dělat.
• V případě více uvádějících lze jednoho realizátora nechat asistovat u pantomimy (hlídá dodržování pravidel), zatímco druhý realizátor se pohybuje u posledního stanoviště, aby poslední člen týmu měl komu předat heslo.
• Týmy přichází na heslo v různém čase (příp. každému účastníkovi na konci štafety trvá jinak dlouho, než ze získaných písmenek poskládá heslo), realizátor v roli ředitele/ředitelky gratuluje těm, kteří již mají hotovo. Týmy lze postupně odvádět na večeři nebo, pokud jsou toho děti schopné, je realizátor poprosí o tichost při pozorování zbývajících týmů, případně jim nabídne možnost seznámit se se všemi kartičkami obrázků a písmen (protože s nimi v průběhu hry pracovali jen někteří).
• V případě, že některý tým výrazně zaostal za ostatními, můžeme vyzvat ty, kteří již mají hotovo, aby pomáhali s pantomimou nebo výběrem obrázku (tedy první nebo třetí úkol). Zpožděný tým tak velmi rychle dosáhne řešení a spokojení jsou všichni (ti, co byli „rychlí“ a heslo už mají i ti, kterým se nedařilo a kamarádi z ostatních týmů jim pomohli). Alternativně, pokud ostatní týmy už jsou pryč nebo je realizátor z nějakého důvodu nechce zapojit do pomáhání, lze zaostávajícím týmům poradit přímo: Máte to skoro hotové, skvěle, jen třetí písmenko dorazilo jiné. Zkusme ho ještě jednou!

Zamýšlený dopad na účastníky

• Účastník je schopen plnit svůj úkol v rámci skupinové práce.
• Účastník si je vědom možných šumů a překážek v komunikačním procesu.
• Účastník si procvičil různé formy komunikace.

Realizátor nezapomene pochválit všechny, co mu přišli pošeptat heslo. Pokud první týmy čekají s odchodem i na poslední končící tým, může realizátor vyzvat k hlasité společné odpovědi. Děti velmi pravděpodobně zařvou VEČEŘÉÉÉ a jde se na večeři.

Příběhově aktivita navazuje na povídání o robotech, které žáci v předchozím programu sami navrhli a nyní je potřeba naučit je naší řeči a písmu. V kontextu konceptu celého dvoudenního programu tato aktivita slouží jako odlehčená, zábavná drobnička před večeří (i samotné heslo, které si žáci předávají, zní „večeře“).

Pro uvedení aktivity stačí v personální nouzi jen jeden uvádějící, vyšší počet realizátorů zvyšuje komfort dětí i uvádějících a zajišťuje lepší plynulost hry.

Dílčí postřehy a možné úpravy aktivity:

• Uvedená aktivita je dimenzovaná na týmy o čtyřech osobách. Počet osob v týmů a tedy i počet rolí lze změnit (je možné přidat bod, kdy jeden člen dalšímu členu kreslí obrázek, případně lze vícekrát zařadit dětmi oblíbenou pantomimu - na konci a na začátku štafety). Takové rozšíření aktivity nepotřebuje žádné pomůcky navíc, jen vyznačení stanoviště, kde k předání informace má dojít.
• Program v této podobě byl designován jako „drobnička“ na uvolnění a procvičení komunikačních dovedností mezi (intelektuálně) náročnou argumentační aktivitou a večeří (samotný průběh hry byl cca 15 min). Předávané heslo lze samozřejmě rozšířit na delší zprávu, čímž se délka hry přirozeně protáhne. Je ale potřeba připravit odpovídající sadu karet a rozdělit zprávu na dva kusy, aby si děti mohly prostřídat role a vyzkoušet více úkolů.
• Poslední hráč ve štafetě (za každý tým) má nejvíc „statický“ úkol - zapisovat získaná písmenka, sestavit z nich heslo a pošeptat ho realizátorovi. Při krátké zprávě (tedy například námi použitá „večeře“) to zpravidla nevadí, hra je rychlá, velmi brzo přijde radost z toho, že se dětem zadařilo); v případě prodloužení zprávy je však vhodné (především kvůli této roli „zapisovače“) aby si děti role mohly vystřídat.
• Jednotlivé úkoly a role je potřeba dětem vysvětlit tak, aby bylo jasné, kde informaci získávají a komu a kde ji předávají. Proto je vhodné vyznačit tyto předěly křídou nebo páskou. Před odstartováním je vhodné tyto předěly dětem ukázat (klidně i názorně s druhým realizátorem).
• U pantomimy doporučujeme se s účastníky domluvit na následujících pravidlech: nebudeme mluvit ani dělat žádné jiné zvuky, nebudeme naznačovat slova pusou nebo prstovou abecedou a nebudeme na nic ve svém okolí (ani na lidi, ani na nábytek, ani na sebe) ukazovat. Pravidla v této konkrétní formě nejsou nutná, jen je potřeba, aby všechny děti v daném úkolu měly stejné podmínky.
• Na obou stanovištích, kde se používají karty, je vhodné se s dětmi domluvit, že karty zůstávají celou dobu ležet na podlaze (nebo viset na provázku/na tabuli, pokud to tak máme nachystáno) a neběháme s nimi jinam (aby si je nenosili na místo, kde předvádí pantomimu atd.). Děti sice v testovacích ověřeních v roce 2019 nenapadlo, že by místo pantomimy přímo kartu ukázaly, ale pokud si ji v zápalu hry vzaly s sebou, neměly ji pak při předvádění kam odložit, ostatní děti si myslely, že podvádí atd.).

Obsahové přílohy