2.7 Nemusíme se jich bát

Po předchozí Zvířecí olympiádě se sál promění v besední místnost. Žáci mohou (hlavně během úvodní části) opět sedět na zemi na polštářích, připraveno je ale též několik stolů se vzorky, k jejichž pozorování budou posléze v průběhu aktivity vyzváni. Je představen zvláštní host – v případě realizovaných uvedení šlo o arachnologa z Mendelovy univerzity, jenž se i ve volném čase zabývá chovem nejrůznějších pavoukovců. Spolu s jedním z hlavních realizátorů zahájí program krátkou přednáškou o jedovatých živočiších, kde se žáci dozvědí, mezi kterými taxonomickými skupinami se jedovaté druhy vyskytují, k čemu primárně jim jed slouží a jak jsou potenciálně nebezpeční člověku. Zvláštní důraz je kladen na hady a především pavoukovce – štíry a hlavně pavouky, u kterých je zdůrazněna ekologická role a důraz je kladen na domácí druhy.

Po teoretickém úvodu jsou žáci vyzvání k pozorování neživých i živých vzorků, které jsou pro aktivitu připraveny. Odborník vždy daný vzorek okomentuje a pošle kolovat – to v případě neživých ukázek (svlečky pavoukovců a hadů, vypadlé jedové zuby zmije, vypreparovaní mrtví členovci – krabovci, štíři, pavouci). Žáci mají k dispozici lupy k prozkoumání jednotlivých přírodnin.

V další části aktivity jsou žáci přizváni ke stolům s živými exponáty, kde se jim dostává kratšího výkladu a odpovědí na případné otázky. Vzhledem k povaze exponátů a možnému odporu až strachu žáci nejsou k ničemu nuceni, avšak mírné ponoukání je na místě. Mezi živé exempláře byly zařazeny veleštíři, sklípkani, snovačky, stepníci a asijská stonoha. Program vrcholí ukázkou krmení sklípkana a nasvícením veleštíra baterkou produkující UV světlo, jehož paprsky tělo štíra odráží, tudíž potmě floreskuje.

Na závěr je poděkováno nejen došlému hostovi za ochotu a poskytnutí vzorků, ale též všem žákům programu za překonávání vnitřního odporu a spolupráci.