3.3 Týmová hra v expozici

Cílem aktivity je primárně se seznámit s prostorem realizace projektu a umožnit rozvinout práci v týmu. Ve druhé řadě jde o řešení jednoduchých úkolů z přírodovědné oblasti a poskytnutí startovacích pozic pro další aktivity.

Znám prostory expozice a umím hledat odpovědi na otázky k exponátům, znám nejznámější fyzikální jevy (magnetismus, elektřina, vlnění…).

týmová práce, experimentování, pohybová hra

Metody a formy

• Komunikace v mateřském jazyce je rozvíjena:
  • nácvikem porozumění psaného textu při čtení pravidel a pokládáním dotazů na průběh
  • aktivní komunikací mezi členy uvnitř týmu i mezi týmy.
• Matematická schopnost a základní schopnosti v oblasti vědy a technologií jsou rozvíjeny:
  • řešením jednotlivých úkolů
  • volba strategie a logiky postupu ve hře.

Dvouúrovňová hra v expozici. Týmy disponují zadáním otázek (možnost volby) a fotkami exponátů první úrovně a schématem pro získání finálního hesla. Správně vyřešená otázka první úrovně je pošle k exponátu druhé úrovně, u kterého za správnou odpověď získají písmeno pro vyluštění hesla. U všech otázek špatné odpovědi vedou k exponátům s chybovou hláškou.

• V přípravném týdnu před programem realizátoři aktualizují a tisknou pracovní listy se zadáním - 1 zadání na každý zúčastněný tým + 1 realizátorské + 1 náhradní.
• Bezprostředně před zahájením programu realizátoři vylepí otázky a úkoly k určeným stanovištím; umístí potřebné pomůcky; na stanoviště, ke kterým vedla jen špatná odpověď, upevní navigační informace. Dále chystání zahrnuje: přípravu psacích pomůcek, desek a listů pro týmy; kontrola prostředí expozice, ověření funkčnosti stanovišť a případně ještě mimo hru rámcové seznámení účastníků s členitým prostorem expozice a bezpečnostními opatřeními v budově.

• Týmová hra v programu přímo navazuje na předchozí aktivitu (Science show). Úvod do hry a zadání tak mohou žáci dostat přímo v Divadle vědy (nebo jiném prostoru, kde se odehrávalo představení).
• Realizátor nechá žáky si nejdříve v týmech krátké zadání přečíst a pak jej s nimi nahlas shrnuje. Doptává se žáků, jestli všemu rozumí, klade ověřovací otázky, případně ukazuje na příkladu, jak je pro ně hra nachystaná.
• Klíčový je prostor na dotazy žáků ještě před odstartováním hry.
• V průběhu hry se oba realizátoři drží rolí přísného ředitele instituce a staršího nápomocného spolužáka. Oba však fungují jako nápověda a navigace pro týmy, které potřebují pomoci.
• V závěru hry, kdy první týmy již skládají závěrečné heslo, realizátor v roli spolužáka vítá týmy u posledního stanoviště, gratuluje jim k skvělému startu ve vědátorském Institutu FyCheBi a odvádí je postupně k odměnové svačince. Při tomto neformálním závěru týmové hry se naskýtá skvělá příležitost pro mapování dojmů žáků z proběhlé hry a jejich zohlednění v dalším návazném programu.

• Zatímco realizátor v roli spolužáka má funkci „vítače“ a na konci hry rychlé týmy odvádí, realizátor v roli ředitele pomáhá těm pomalejším. Akcentuje u toho cíl: společně najít řešení, vyzkoumat to jako tým společně, ne mít nejlepší čas.
• Po ukončení aktivity (např. v době, kdy žáci mají volno na oddych a jídlo) realizátoři uklízí označení v expozici, odstraňují popisky a uvádějí celkově prostor do původního stavu před programem.

• Aktivita má za cíl seznámit účastníky s prostorem expozice, kde hledají odpovědi na otázky pomocí interakce s exponáty. Výběr otázek a exponátů v našem návrhu zadání a pracovního listu probíhal na základě oboru, do kterého zkoumané skutečnosti spadají (matematika, chemie, fyzika, biologie, logika a technika), ale i s ohledem na rovnoměrné rozmístění a využití celého prostoru expozice.
• Týmová hra také poskytuje možnost čerpat z nově nabyté zkušenosti žáků v dalších aktivitách programu (konstrukční dílna, experimentální dílna, noční hra, závěrečná hra).
• Hra má dvě úrovně. Otázky první úrovně se nacházejí v pracovním listu i s fotkou exponátu pro lehčí identifikaci. Každá (tedy i špatná) odpověď u otázky první úrovně obsahuje název exponátu druhé úrovně. To vytváří nutnost u exponátů, kam vedou „špatné odpovědi“, umístit chybovou hlášku: Tohle nebyla správná odpověď. Tady otázku druhé úrovně nenajdeš. Vrať se zpátky. Je to klíčové pro plynulost celé aktivity. Exponáty, ke kterým vede správná odpověď z úkolů v první úrovni, pak mají u sebe připevněno přímo zadání dalšího úkolu.
• Mechanika první úrovně umožňuje, aby týmy odstartovaly najednou a nebylo nutné použití intervalového startu, každý tým totiž muže začít u jiného exponátu (toto je vhodné u vysvětlování pravidel zdůraznit, případně rovnou týmům přiřadit první konkrétní stanoviště).
• Jelikož hra není lineární, existuje více cest řešení; odpozorovali jsme dvě hlavní:
  • účastníci řeší nejdřív všechny exponáty první úrovně (8 otázek) a vyznačí si správnou odpověď do pracovního listu a pak začínají hledat a řešit otázky druhé úrovně (7 otázek a jedno skryté písmeno) - schematicky 8x I. úroveň → 8x II. úroveň → heslo.
  • účastníci vyřeší jednu otázku první úrovně a po získání odpovědi se ihned přesouvají k exponátu druhé úrovně, který je uveden u odpovědi, a vyřeší otázku druhé úrovně a získají nápovědu k heslu (písmeno). Pak si zas vyberou exponát první úrovně a proces se opakuje. - schematicky 8x (1x I. úroveň → 1x II. úroveň) → heslo.
• Závěrečný exponát, který se nachází ve třetím, otevřeném patře byl zvolen za účelem postupného „ztrácení se“ rychlejších týmů z prostoru expozice, aniž by pomalejší týmy mohly získat nápovědu k řešení nebo aniž by byly frustrovány rychlejším postupem svých spolužáků.
• Během hry je možné pozorovat týmy a získávat informace o jejich znalostech, práci v kolektivu i procesu řešení, což je užitečné pro vedení dalších aktivit v rámci programu.
• Doporučujeme také sledovat, jestli všechny týmy skutečně vědí, co mají dělat (nemusí se ozvat během prostoru na otázky a po přečtení pravidel před začátkem hry) a případně opakovat a s trpělivostí dovysvětlovat postup přímo ve hře. V polovině času na aktivitu se doporučuje zjistit stav u všech týmů: kolik otázek jim chybí do řešení a jak se jim pracuje. Nejrychlejší týmy by měly mít za sebou už polovinu až 2/3 otázek. Pokud někdo výrazně zaostává, je potřeba mu pomoct a poradit.

Obsahové přílohy

# Přílohy	Zdroj		Popis	Autor	Původ	Licence	Datum
001.03.01	01		fotka exponátu	VIDA!	https://vida.cz	CC BY-SA	2020-11-24
001.03.01	02		fotka exponátu	VIDA!	https://vida.cz	CC BY-SA	2020-11-24
001.03.01	03		fotka exponátu	VIDA!	https://vida.cz	CC BY-SA	2020-11-24
001.03.01	04		fotka exponátu	VIDA!	https://vida.cz	CC BY-SA	2020-11-24
001.03.01	05		fotka exponátu	VIDA!	https://vida.cz	CC BY-SA	2020-11-24
001.03.01	06		fotka exponátu	VIDA!	https://vida.cz	CC BY-SA	2020-11-24
001.03.01	07		fotka exponátu	VIDA!	https://vida.cz	CC BY-SA	2020-11-24
001.03.01	08		fotka exponátu	VIDA!	https://vida.cz	CC BY-SA	2020-11-24
001.03.01	09		odpovědní list	Julie Tomaňová	Vlastní tvorba	CC BY-SA	2020-11-24
001.03.06	01		mapa expozice s vyznačenými exponáty	Julie Tomaňová	Vlastní tvorba	CC BY-SA	2020-11-24
001.03.04	01		písmenko pod mikroskop	Julie Tomaňová	Vlastní tvorba	CC BY-SA	2020-11-24

přidat:

• list se správnými odpověďmi
• list se seznamem zařazených exponátů a jejich technickým popisem
• list s texty k připevnění na exponáty (otázky i „tudy ne“)