Čmelosauři

Podle nejnovějších fosilních nálezů byla ještě před nástupem dinosaurů Země osídlena podivnými tvory, jejichž podobu se podařilo počítačově rekonstruovat dle kosterních nálezů. Prof. Dustman z Mass's & Rick's University o svém objevu prohlásil toto:

Čmelosauři, jak jsem tento nový druh nazval, se vyskytovali na všech pevninách, nejvíce však v oblasti dnešní Českomoravské republiky. Dosahovali až několika metrů a na rozdíl od dinosaurů byli schopni létat díky svým velkým blanitým křídlům. Nedovedli ovšem vyletět příliš vysoko, dokázali se vznést několik centimetrů. Byli však schopni vyvinout obdivuhodnou rychlost až 50km/h a díky své velké hmotnosti by byla srážka s letícím čmelosaurem jistě velmi nepříjemný zážitek.

Při otázce na způsob obživy a jejich potenciální inteligenci se Prof. Dustman dlouze rozhovořil:

Čmelosauři byli životně závislí na jediném druhu potravy, čímž byly plody palmadendronů. Tyto až několik desítek metrů vysoké rostliny měly na svém vrcholu velké sladké plody - gelílie - v podobě hroznu gelovitých koulí. Ke smůle čmelosaurů však po dozrání zůstaly nahoře a postupně sesychaly, až z nich zůstala jen hrst malých jadérek velikosti hořčičných semínek. Čmelosauři tyto plody setřásali tím, že se proti palmadendronům rozletěli vší rychlostí a hlavou narazili do kmene. Pokud byl náraz dostatečně silný, některý z hroznů se uvolnil a spadl na zem, kde jej bylo možno sníst. Problém byl však v tom, že dostatečně silný otřes mohl způsobit jen současný náraz alespoň dvou čmelosaurů do jednoho palmadendronu. Ani poté, co některá gelílie spadla, však čmelosauři neměli vyhráno. Mohly totiž nastat celkem 4 situace:

Pokud spolu oba čmelosauři spolupracovali i po nárazu, rozdělili se o gelílii a oba se trochu najedli. Na každého v takovém případě zůstaly asi 3 kilogramy želé.

Pokud se první čmelosaurus rozhodl spolupracovat a rozdělit se avšak druhý se rozhodl prvního podvést, zmocnil se gelílie a odletěl bokem, kde ji celou sám snědl. První byl v tomto případě hladem, zatímco na druhého zůstalo celých 5 kilogramů gelílie, 1 kilogram totiž většinou cestou vytrousil.

Pokud se druhý čmelosaurus rozhodl spolupracovat a rozdělit se avšak první se rozhodl druhého podvést, zmocnil se gelílie a odletěl bokem, kde ji celou sám snědl. Druhý byl v tomto případě hladem, zatímco na prvního zůstalo celých 5 kilogramů gelílie, 1 kilogram totiž většinou cestou vytrousil.

Pokud se oba rozhodli současně jeden druhého podvést, začali se přetahovat o gelílii až z ní zbyla jen břečka, kterou mohli už jen slízat ze země. Každý si v tomto případě přišel asi k 1 kilogramu želé.

Zvláštní je, že díky relativně nízké populační hustotě byli čmelosauři nuceni interagovat opakovaně ve stejné dvojici řadu dní po sobě, než potkali jiné čmelosaury, s nimiž se mohli dát do jiné dvojice a opět setřásat gelílie z palmadendronů. Proti vzniku ponorkové nemoci při dlouhých interakcích ve stále stejné dvojici je naštěstí chránil fakt, že si díky silným nárazům do hlavy pamatovali nejvýš jen posledních 6 z nich.

Zajímavé je také to, že se mezi čmelosaury vyvinuly různé strategie, kdy spolupracovat a kdy podvádět, tak aby maximalizovali množství gelílií, které mohou sníst. Doposud se nám však nepodařilo vypočítat, na kolik gelílií si mohli takto přijít.

Je až neuvěřitelné, kolik se toho podařilo Prof. Dustmanovi vydedukovat o životě čmelosaurů z jediného kosterního pozůstatku v podobě 3mm dlouhé kůstky nalezené při výkopových pracích během přestavby jeho rodného Ústavu biologických simulací.

Zpět na Zadání